Každý starosta dnes bez větších problémů zjistí, kolik obec za uplynulý rok zaplatila za elektřinu, plyn nebo teplo. Rozpočet je uzavřený, faktury jsou proplacené a účetnictví sedí. Na první pohled se může zdát, že energetické hospodaření funguje přesně tak, jak má. Jenže výše zaplacených faktur sama o sobě nevypovídá vůbec nic o tom, zda obec se svou energií skutečně hospodaří efektivně. Platit účty totiž neznamená řídit spotřebu.
Stačí položit jednoduchou otázku: Kolik energie skutečně spotřebuje konkrétní škola, školka nebo obecní úřad?
V tu chvíli se velmi často ukáže, že přesnou odpověď nikdo nezná. A ještě méně lidí dokáže říct, která odběrná místa obec vůbec vlastní, co všechno je na nich připojeno, zda odpovídá sjednaný rezervovaný příkon skutečnému provozu nebo jestli některá odběrná místa dávno neslouží svému původnímu účelu. Právě tady začíná jeden z největších problémů energetického hospodaření veřejného sektoru. Dokud obec zná pouze cenu na faktuře, ale nezná příběh, který za ní stojí, nemůže svou spotřebu efektivně řídit ani systematicky snižovat.
Platit faktury nestačí
Při místních šetřeních v českých městech a obcích se opakovaně setkávám se stejnou situací. Faktury jsou v pořádku zaúčtované, rozpočet sedí a energie jsou zaplacené. Jenže tím řízení nákladů často končí. Bez přehledu o skutečné spotřebě v jednotlivých budovách nelze odhalit plýtvání ani vyhodnotit, zda přijatá opatření skutečně fungují.
Výsledkem bývají zbytečné náklady,
které mohou měsíce nebo i roky unikat pozornosti.
Typicky jde například o:
- zbytečně vysoké platby za rezervovaný příkon,
- skryté poruchy technologií nebo úniky energií,
- nevyužívaná či špatně evidovaná odběrná místa,
- neefektivní provoz budov mimo pracovní dobu.
Data se stávají zákonnou i ekonomickou nutností
Situace se přitom rychle mění. Rozvoj komunitní energetiky po přijetí Lex OZE II, sdílení elektřiny i nové dotační programy výrazně zvyšují význam kvalitních energetických dat. Řada výzev z Operačního programu Životní prostředí nebo Modernizačního fondu již dnes předpokládá zavedený energetický management nebo monitoring spotřeby. Stále častěji se objevují také požadavky vycházející z principů normy ISO 50001.
Jinými slovy – bez kvalitních dat bude stále obtížnější získávat dotace i efektivně řídit obecní majetek.
Nejlevnější úspora bývá ta první
Dobrou zprávou je, že první úspory většinou nevyžadují rozsáhlé stavební investice.
Stačí začít pravidelně sledovat spotřebu pomocí automatických dálkových odečtů (AMR) nebo kvalitního energetického managementu. Zkušenosti z praxe ukazují, že už samotné odstranění zjevného plýtvání může přinést úspory přibližně 5–15 % celkových nákladů na energie.
To často představuje statisíce až miliony korun ročně.
Každá transformace začíná přehledem
Skutečná energetická transformace nezačíná fotovoltaikou ani tepelným čerpadlem.
Začíná tím, že obec přesně ví:
- kolik má odběrných míst,
- co je na nich připojeno,
- kolik energie skutečně spotřebovávají,
- kde vznikají největší ztráty.
Teprve na základě těchto informací lze přijímat správná investiční rozhodnutí. Protože platí jednoduché pravidlo: Co neměříme, nemůžeme efektivně řídit. A co neřídíme, za to zpravidla zbytečně platíme.